Krása obličeje pomine poměrně rychle. Krása přírody až po delší době a po zásahu člověka. Nu, řekněte, copak není krásné vyjít si ráno někam na louku a pozorovat rosu v ranní trávě? Když se začíná lesknout a duhově barvit? Nebo když se z kopců našich hor zadíváte někam do dáli, na další a další modravé hory. To je přece nádherný zážitek. Už když jdete nahoru, po takové lesní stezce, už zde na člověka číhá spousta kouzel. Krásně zelená a svěží tráva, spousta květů a většinou také koncert, který je krásně slyšet do velké dálky.
Zde je naprosto jedinečně se posadit, nebo si lehnout a oddávat se snění. Ovšem, než si lehnete, podívejte se pod sebe, abyste neskončili v mraveništi, oni to nemají mravenci moc rádi. A uvidíte li díru, tak na ni nelehejte, protože to má někdo vstup do svého obydlí. Podle velikosti otvoru to může být cvrček, nebo myš. Popřípadě ještěrka.
Lehněte a koukejte do mračen, jsou-li jaká. Nechte se jimi unášet. Pozorujte dravce, který nad vámi bude možná kroužit, hledaje si potravu. A když se začnete nudit, lehněte na břicho a koukejte se na zem a kolem sebe. Určitě spatříte spoustu živočichů. Malé i velké broučky, možná slepýše, ale zcela určitě spoustu koníků, protože ti jsou naprosto všude. A také můžete vidět cvrčka, jak vyluzuje ty podivné zvuky.
Nu a pak pokračujte ve výšlapu. Nehoňte zbytečně kilometry, ty vám nikam neutečou. Pokud tam někde kam chcete dorazit stojí hrad několik století, tak tam jistě ještě nějakou chvíli zůstane. Běžte pomalu a kochejte se. A až dorazíte tam nahoru, kam jste chtěli, skloňte pokorně hlavu a poděkujte přírodě. Lidí kolem si nevšímejte, většinou jsou to jen takové trochu vzdělané poloopice, které pro krásu nemají cit. Umí dělat akorát nepořádek a hluk.
Při sestupu pak postupujte stejně, jako když jste šli nahoru. A zase v klidu a v pohodě.