Jistě si dokážete představit, jak se žije chudým lidem. Jak se vede těm, kdo mají hluboko do kapsy, kdo musí každou korunu několikrát obrátit, než ji utratí, kdo mají jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou. A jistě se mnou budete souhlasit v tom, že je člověku obzvlášť zle, když už nemá peníze vůbec žádné a topí se v dluzích. Takoví lidé to pochopitelně ale nevzdávají. Nevede se jim sice dobře, ale snaží se, aby se jim dobře vedlo. A pokud nejsou schopni si vydělat dost, shánějí tedy aspoň půjčky, aby se nějak aspoň k minimu peněz dostali. A doufají, že jim to vyjde. Že jim někdo půjčí dost, aby i v těžkých dobách mohli normálně žít.
Říká se, že naděje umírá poslední. Ale když lidé s velkými finančními problémy shánějí půjčky, nabývají postupně přesvědčení, že už i taková jejich naděje umřela. Protože se obracejí klidně i na jednu banku za druhou, ale všude slyší po prověření totéž. Že nejsou bonitní a nelze jim vyhovět. Což si můžeme přeložit tak, že mají třeba moc nízké doložitelné příjmy nebo nepříznivé záznamy v registrech dlužníků, kvůli kterým jim půjčka nemůže být poskytnuta, protože panuje obava z jejich neschopnosti splácet.
Podobní odmítaní lidé to tedy mají těžké. Nemají peníze, zato ale mají moře starostí. A když ještě musejí vynakládat energii na neúspěšné žádání o půjčky… Koho by to nezdeptalo? A co tedy doporučit podobným nešťastníkům, abychom jim aspoň trochu zlepšili náladu a vyhlídky do budoucna? Co se mě a dalších zkušených lidí týká, doporučili bychom jim zřejmě nebankovní hypotéku. Protože mají-li dotyční nemovitost, kterou by mohli ručit za splácení, je americká hypotéka bez dokládání příjmů tou nejlepší možnou volbou. Zaručí se tu totiž nemovitostí, čímž je otázka jistot vyřešena, a peníze dostanou. A pokud zvládnou splácení, mohou zase normálně žít. Stejně jako solventní lidé.